/8.3./ Po třech týdnech trvání aféry kolem majetkových záležitostí premiéra Grosse, se její hlavní aktér rozhodl promluvit k lidu. Z titulu své funkce si uzmul několik minut v hlavní zpravodajské relaci České televize Události a „omluvil se“.

Těžko souhlasit, že šlo opravdu o omluvu. Namísto ní se premiér pokusil z posledních sil, své kdysi nejpopulárnější politické osobnosti, o vlastní PR. Možná nastal čas, kdybychom se měli vážně zamyslet, zda propagace vládnoucí strany patří v demokratickém státu do zpravodajských relací...

Co vlastně zapříčinilo nutkavou potřebu premiéra k „omluvě“? Stanislav Gross necítil nutnost omlouvat se za své činy, ale za „politický a mediální neklid.“ Namísto vysvětlení vlastního konání se ministerský předseda omluvil za „vysvětlování(!) svých osobních záležitostí“.

Jinými slovy: Nekalosti jsem páchal, páši a páchati budu. Vám, občané, se však omlouvám za mé neobratné řečnické schopnosti. Jako politik jsem měl více mlžit a uznávám, že jsem zklamal, když jsem celou záležitost nedokázal dostatečně rychle zamést pod koberec.

Na pomoc ke své „omluvě“ si Gross vzal známé heslo „nejlepší obrana je útok“. Ve svém projevu k lidu se jednu čtvrtinu času kál a další tři čtvrtiny kázal. Varoval nás před politickými čachry všeho druhu. Vyzval nás k zamyšlením se nad fungováním naší demokracie a nad fungováním mechanismů, které se týkají majetkových poměrů vysokých funkcionářů a politiků.

Po několika měsících znovu použil zástěrku Evropské unie, ve které jsme nováčky a máme-li uspět, potřebujeme k tomu „silnou a dynamickou národní politiku“. Zřejmě míněno: potřebujeme k tomu současnou vládu s jejím dosavadním vůdcem v čele. Jedině s ním se dočkáme „nové společenské smlouvy“, která zajistí, že „České republika obstojí a zvítězí“.

Takových „ušlechtilých“ myšlenek patnáct let od sametové revoluce! Zřejmě stačí již jen málo a namísto televizních seriálů či fotbalových utkání k nám z veřejnoprávní obrazovky znovu začnou promlouvat lidé z hradu – tedy pardon, ze Strakovy akademie.