Dobývání vesmíru: Let na dlouhou trať
Vědci pokořili další vesmírné těleso – měsíc Titan.
/17.1./ Přistání sond a modulů na ostatních planetách je stále ještě jen ojedinělou událostí. Lety člověka jsou pak zcela v nedohlednu. Povrch měsíce zřejmě zůstane nadlouho jediným mimozemským místem, kam lidská noha vkročila.
Člověk již vyslal do hlubin vesmíru řadu výzkumných sond. Sám však stanul pouze na jednom mimozemském povrchu. Když 20. července 1969 Američané poprvé přistáli na Měsíci, zdály se plány na meziplanetární let člověka na Mars zcela reálné. Dnes již víme, že šlo pouze o pošetilé představy. Finančně náročné zkoumání ostatních těles Sluneční soustavy navíc postupuje jiným směrem. Současnost patří inteligentním modulům. I přistání automatizovaných sond na jiných planetách je ale doposud také spíše vzácností.
Dobývání Marsu
Vůbec první pokus o vyslání posla naší civilizace k jiné planetě se uskutečnil již před 45 lety. Sondy Mars 60 však 10. a 14. října 1960 poznamenala nepřízeň osudu, nevydařil se již start. Rudá planeta tak byla dobyta až o jedenáct let později, v květnu 1971, kdy sovětská sonda Mars 3 úspěšně sestoupila až na povrch. Ve stejný rok v listopadu Mars získal i svoji první umělou družici – americkou sondu Mariner 9.
V loňském roce jistě každý z nás zachytil zprávu o pojízdném vozíku Spirit, který svou pouť po Marsu zahájil 4. ledna 2004. Ohlasu se dočkala i druhá americká sonda Mars Express, která v témže měsíci potvrdila přítomnost vody na povrchu.
První padla Venuše
Ani druhý soused Země nezůstával stranou lidskému bádání. Veněra 4, která měla na 480 stupňů žhavé Venuši přistát jako první, ale svého cíle nedosáhla, neboť vysílala pouze jednu a půl hodiny během letu. Následovnice s pořadovým číslem sedm byla úspěšnější. Sedmnáctého srpna 1970 došlo k historicky prvnímu přistání na jiné planetě.
Vzdálený Saturn
Pátá planeta Sluneční soustavy je od naší Země vzdálena 1,2 miliardy kilometrů. Radiový signál tuto trasu překonává dlouhých 67 minut. Sondám pak cesta trvá několik let. Posledním lidským poslem, který k Saturnu dorazil je prozatím hybridní modul Cassini-Huygens. Let zahájil v roce 1997 z mysu Canaveral na Floridě. Při své pouti vesmírem byl pak hnán důmyslně využitými gravitacemi planet, které míjel. Na oběžnou dráhu Saturnu se dostal loni.
Velcí bratři
Cassini-Huygens, jak už název napovídá, je zařízení složené ze dvou modulů. První z nich je určené pro čtyřleté pozorovaní Saturnu a jeho okolí (koncem minulého roku se stalo první umělou oběžnicí).
Modul Huygens se od Cassini odpojil o Vánocích a záhy začal směřovat k Titanu. Na palubě měl panoramatické kamery a celkem šest vědeckých přístrojů. Mezi nimi i jeden český. Jeho autorem je vědec Jiří Švestka, který zkonstruoval zařízení zkoumající prachové částice (i o velikosti částic cigaretového kouře) na základě měření elektrického náboje.
Cassini-Huygens je společným projektem Americké vesmírné společnosti NASA, Evropské vesmírné společnosti ESA a italské ASI. Celkové náklady s ním spojené se vyšplhaly na 3 miliardy dolarů, tedy asi 70 miliard korun. Pojmenován byl po objeviteli Saturnových prstenců a jeho největšího měsíce Titanu Christiaanu Huygensovi (1629-1695) a Jeanu-Dominiku Cassinim (1625-1712), který objevil další 4 měsíce obíhající okolo Saturnu.
Krok do historie
Je to velký paradox. Vědci vyslali svá zařízení do vzdálenosti přes miliardu kilometrů a přitom čekají odpověď na otázku, jak to vypadalo na Zemi před 4,6 miliardami let. „Doufám, že najdeme klíč k tomu, jak se neživá látka měnila v živou. Je to takový zmrazený svět, taková laboratoř přírody, která na nás čeká,“ přiblížil Marcel Grün z pražské Štefánikovi observatoře.
Dle všech dostupných informací se na Titanu nalézají aktivní sopky a ledová tříšť. Povrch pravděpodobně pokrývají moře. Kapalina, která je tvoří však dosud není známa. S největší pravděpodobností by mělo jít o etan, metan či dusík.
Ve svých parametrech je Titan zcela jedinečný. Velikostí se podobá Marsu. Na rozdíl od rudé planety (která zřejmě obsahuje stopy přerušeného života) by mohl napovědět jak se život rodil. Je to jediný měsíc Sluneční soustavy s vlastní atmosférou a byť se -180°C může zdát neslučitelnými se životem, nalézt bychom zde mohli organické sloučeniny, či alespoň prebiotické molekuly.
Hladký sestup, měkké přistání
Po přiblížení se na dosah gravitace Titanu zahájil Huygens v pátek krátce po 11 hodině SEČ sestup. Palubní přístroje se zaktivovaly a vědcům v německém Darmstadtu i americkém Greenbanku zbývalo již jen čekat. Sestup byl nepilotovaný, probíhal samočinně. „Pokud tam budou (na místě dopadu) močály nebo voda, mohla by sonda zřícení přežít a ještě nějaký čas fungovat,“ věřil vedoucí planetárních misí ESA Gerhard Schvehm.
Vše nakonec dopadlo ještě mnohem lépe. Přestože sonda dosedla na pevnou zem, „živá“ byla ještě celých devadesát minut. Nenastala tak ani situace, kdy by se, byť po hladkém přistání, dostala do polohy, z níž by nemohla odesílat data. „Víme, že přistála v souladu se zákony gravitace,“ konstatoval David Southwood z ESA.
Huygens vysílala data 5 hodin. Její signál zachycovala a kompletovala sesterská Cassini, která se po dokončení příjmu natočila směrem k Zemi, kam odeslala asi tříhodinový tok dat. Vedle řady naměřených dat tak vědci získali na 350 černobílých snímků.
„Až se nyní budeme dívat na nebe a uvidíme Titan, můžeme si říct: Byli jsme tam, nechali jsme tam svou stopu.“ Carolyn Porceová (ESA)
zdroj: ČTK
