Život na železniční trati (Praha) - Vrané - (Paříž) - Dobříš

Následující soubor fotografií vznikl během tří podzimních dnů roku 2005 a jednoho v zimě 2006. Snaží se zachytit zdejší atmosféru. V závěru stručný seznam stanic na trati.

Vrané nad Vltavou - Skochovice

Vrané nad Vltavou

Vrané nad Vltavou

Čisovice

Rymaně

Mníšek pod Brdy - Nová Ves pod Pleší

Čisovice - Mníšek pod Brdy

Malá Hraštice

Bojanovice - Bojov

Klínec - Měchenice

Mokrovrata - Stará Huť

Malá Hraštice

Mníšek pod Brdy

Bojov

Čisovice

Hlavní nádraží

Malá Hraštice - Mokrovrata

Stará Huť


O stanicích a dalších místech na trati...

Vrané nad Vltavou se nachází 23 km od pražského Hlavního nádraží a 32 km od stanice Dobříš. V nejfrekventovanějším místě na trati se sjíždějí soupravy od Prahy, Dobříše a Čerčan. Bistro vedle nádražní budovy má již po desetiletí stejnou specialitu - bramborák.




Skochovice jsou zastávkou s perónem a jednou dřevěnou chatrčí. Silnice zde končí, vlaky pokračují po pravém břehu Vltavy dál až k hradlu rozdělujícímu trať na čerčenskou a dobříšskou větev.
Modřanský most začíná hned za skochovickým hradlem. Od druhé světové války sloužil bez významných oprav až do konce dvacátého století. V roce 1998 podstoupil rekonstrukci. Vedle vlaků slouží neoficiálně i pro pěší a cyklisty, jen je třeba dát pozor na několik prohnilých prken.
Měchenice leží na 28 kilometru tratě. Následující kilometry vedou údolím Bojovského potoka, osídleným trampskými osadníky na počátku 19. století. Jedním z nich je i bývalý šerif, který zdraví většinu projíždějících vlaků - viz snímek "Měchenice - Klínec".
Klínec, dříve podle dřevěného přístřešku též "u dřevěného přednosty". Dnes už je ale čekárna železná a dřevěného přednostu pamatuje málokdo, stejně jako časy, kdy se v těchto místech chodilo vedle vlaku a parní lokomotiva funěla své "už nemůžu, už nemůžu,..."
Bojov - bývalá staniční budova dnes slouží, jako řada dalších, už jen jako obydlí. V provozu však zůstává nádražní hostinec U Součků. Stanice je pokryta bezdrátovým internetem místní obce.
Bojanovice mají okolo 360 stálých obyvatel, svůj podpis pod petici o zachování tratě připojila řada z nich. Chaloupce na začátku nástupiště se říká perníková. Od drah jí koupil a postupně vylepšuje bývalý člen modré armády.
Čisovice jsou významným bodem v grafikonu. Kříží se zde protijedoucí vlaky a řídí tu provoz na nákladní vlečce směřující do Mníšku pod Brdy. Každý všední den ráno odtud vyjíždí "motor sólo" směr Dobříš (jediný osobní vlak, který neprojíždí trať v plné délce).
Odbočka do kovohutí v Mníšku pod Brdy. V dobách největšího vytížení tudy na hlavní trať vstupovali desítky nákladních vagónů denně. Dnes je provoz minimální a jen v daleké budoucnosti visí možnost využití pro osobní dopravu do Mníšku.
Rymaně je jednou z původních čtyř zastávek (stanic bez přednosty). Vlaky zastavují v ideálním místě, přímo uprostřed obce. Původní název místa je Římaně (Římanova).
Mníšek pod Brdy leží asi kilometr od města a slouží tak zejména obyvatelům okolních domů a chat. Zajímavostí jsou určitě ručně ovládané závory. Na trati jsou jediné a ani po republice bychom jich příliš nenašli.
12 kilometr ve směru od Dobříše značí blížící se nejvýše položený úsek tratě. Jen kousek odtud je to na obě strany už jen z kopce dolů.
Nová ves pod Pleší bývala stanicí s dvěma kolejemi (4 kolejnicemi), dnes zbyla jediná. Za Československa zde byl druhý nejčistší vzduch v republice, hned po Tatrách. Budova stanice posloužila při natáčení scény do filmu Páni kluci.
Malá Hraštice je oproti sousedící Velké Hraštici několikanásobně větší. Část staniční budovy trvale obývá nádražácká rodina a na vzhledu stanice je to poznat.
Mokrovrata se často nazývají jako "mokrá vrata". Název Mokrovrat nicméně pochází z významu "mokro vracet". Prší zde pomálu. Déšť k sobě přitahuje na západě Berounka a na východě Slapy. Není divu, že nedaleko nalezneme vesnici Pouště.
Stará huť je známá zásluhou domu, ve kterém bydlel Karel Čapek. Železniční zastávka zde byla zřízena až dodatečně, tři roky po zprovoznění tratě, resp. tři roky před zavedením elektřiny - v roce 1910.
Dobříš je konečnou stanicí nejen pro vlaky od Prahy. Pomyslnou konečnou zde mají i stromy z Brdských lesů, které putují spolu s dalším nákladem na odstavné koleje pražského Vršovického nádraží, poté na seřadiště do Libně a pak už přímo za zpracovatelem.